Jak jsem se z hodné holčičky stala autentickou „mrchou“

„Pleaser je mrtev, ať žije Alis!“ Pleaser (česky utěšitel) je sabotér, jehož primární motivací je to, aby dělal ostatním lidem radost, naplňoval jejich potřeby a byl na ně neustále milý ze strachu z toho, že ho nebudou mít rádi / odmítnutí / nepřijetí.

Dnes jsem zažila pro mě historický okamžik, při kterém jsem prohlásila první větu tohoto článku. Malý krok pro lidstvo, obrovský skok pro mě. Samozřejmě jsem na tom pracovala téměř dva roky, abych se dostala do toho bodu, ve kterém jsem dnes. Ale konec průtahů, pojďme
k mému příběhu.

Ať už se jedná o vztahy osobní či pracovní, dost často se dostáváme do situací, ve kterých jsou testovány naše hranice. Ne jinak tomu bylo u mě. Naučila jsem se brát všechny interakce jako svoje zrcadlo, případně zkoušku toho, kam jsem se posunula a jak moc si za svým posunem opravdu stojím.

Možná se vám to stalo také, že jste si zpracovali nějaké téma, a najednou přišla zkouška, ve které jste byli otestováni, jak dobře je to vaše téma zpracováno. To se mi přesně stalo dnes.

Téma v mé rodové linii žen byla opravdu nízká sebehodnota, závislost na mužích a tendence se nechat muži ponižovat. Nedávno jsem se dostala do nové komunity, ve které je spousta mužů, a já jsem tušila, že budou těmito muži testovány moje hranice, což byla pravda. Jak
v mém posledním vztahu, tak ale i celkově v interakci s muži, jsem se snažila být za každou cenu „milá a diplomatická“.

Je to zrádné právě v tom, že být milí a diplomatičtí se zdá, že je naprosto v pořádku. Nechceme ubližovat lidem a chceme mít dobré vztahy. Jenže dost často je to na úkor našich hranic a autenticity, a ne jinak tomu bylo i u mě.

Dostávala jsem se do situací, kdy jsem se bála něco říct partnerovi, protože jsem se bála jeho reakce. Také jsem dost často přemýšlela o tom, jak co napsat, aby se ta druhá osoba nenaštvala a neurazila, protože jsem přirozeně sarkastická, dělám si skoro ze všeho srandu, a to se ne vždy setkává s pozitivními reakcemi.

Samozřejmě všechny interakce jsou naším zrcadlem, a proto dokud jsem v sobě neměla pevně nastavené hranice, dostávala jsem se do situací, kdy právě druhá strana (dost často muž) špatně reagovala na to, co bylo z mojí strany komunikováno, a také docházelo ke spoustě nedorozuměním, kdy jsem něco řekla, ani jsem to nemyslela špatně, ale druhá strana se urazila a začala útočit zpátky.

Dostala jsem se do křížku s jedním mužem, se kterým jsme právě naráželi na to, že já byla autentická a on se také začal urážet, brát si to osobně a desinterpretovat to, jak jsem myslela to, co jsem řekla, i když jsem se mu snažila vysvětlit, že to nebylo míněno špatně.

Měla jsem tendenci se obhajovat a zároveň ho ujistit, že jsem to opravdu špatně nemyslela. Začala jsem si také dávat pozor na to, co mu jak píšu, aby to nevyznělo špatně.

Dnes se opět ozval s prostým dotazem, zda se k němu a ještě jednomu klukovi přidám na lekci kruháče. S díky jsem odmítla, protože jsem měla v tu dobu klientku. On mi opáčil tím, že se mi vysmál, že je to moje volba. Napsala jsem: „Nechápu.“, a on mi odepsal, že mi pouze oplácí mojí rýpavou poznámku (asi měsíc zpátky), že je zaměstnaný a neřídí si plně svůj čas.

Začal mě obviňovat z toho, že jsem jím pohrdala a on měl potřebu mi to oplatit. Moje reakce? Nepamatovala jsem si, že bych se někomu kdykoliv vysmála za to, že je zaměstnaný, bylo mi jasné, že jsem musela pronést pouze nějakou všeobecnou poznámku (dal si dokonce tu práci, že mi poslal screen té konverzace a skutečně jsem napsala pouze: „jj, vy normální smrtelníci jste v práci (vtip)“). Ale bylo mi to jedno. Nezačala jsem se strachem zuřivě vzpomínat na to, co že jsem mu to někdy napsala.

Naprosto na rovinu jsem řekla, že jestli má nějaký problém s tím, že jsem mu něco nějak napsala, tak je to jeho problém, protože on je vztahovačný a bere si věci osobně. Protože je to moje pravda, které věřím, se kterou mám zkušenost, ale dřív bych si něco takového nedovolila napsat.

Začal mi vypisovat, že mi dává zpětnou vazbu, nad kterou bych se měla zamyslet (ne, nebudu se zamýšlet nad tím, že napíšu sarkastickou větu s poznámkou „vtip“ a tisíci vytlemenými smajlíky, abych dala jasně najevo, že si dělám pouze srandu) a já jsem mu slušně napsala, že jsem ho o zpětnou vazbu nežádala a že by se měl aspoň příště zeptat, zda o ni stojím.

Byla jsem dost úsečná a úderná, a bylo mi to jedno. Snažil se mi vnutit, že jsem se zachovala vůči němu špatně a já se prostě už s díky odmítla obhajovat a omlouvat. Nechci tvrdit, že jsem vždy dokonalá, nikdy se nikoho nedotknu nebo nejsem zbytečně rýpavá (ale i to bylo zrcadlo nějakého mého zranění v ženství, kdy měly ženy potřebu si vytyčovat svoje hranice tím, že útočily na muže).

Účel toho, proč vám tady parafrázuji naší konverzaci, je ten, abych vás vyzvala k tomu, abyste se konečně přestali obhajovat. Abyste se přestali bát být sami sebou a svobodně se projevovat.

Pokud někoho naštve to, co mu říkáte, vy se dotýkáte jeho zranění. Vy nejste zodpovědní za jeho reakce, za jeho pocity a emoce. Každý člověk může reagovat naprosto odlišně na to, co mu říkáte, a vy to nemůžete mít pod kontrolou. 

Dnes jsem konečně pochopila, že jsem pohřbila tu hodnou holčičku, a že si klidně dovolím být „zlou“ a „autentickou“ mrchou. Nejde o to někomu cíleně ubližovat, ale co je to za život, kde budete kontrolovat každé svoje slovo se strachem, jak na to bude reagovat druhá strana? Co je to za život, kde máte neustále strach se projevit a projevit své pravé já (tedy svou duši) ?

Konečně jsem se dostala do bodu, kdy:

  • opravdu svobodně vyjadřuji svoje názory bez nutnosti toho, aby druhá strana můj názor přijala za svou pravdu
  • necítím strach z toho, co si o mně budou myslet ostatní lidé a zda se jim bude líbit to, jaká jsem a nejsem
  • přestala jsem se přizpůsobovat svému okolí a dovolila jsem lidem, kteří se mnou nerezonují, aby ode mě odešli, i když mě to zpočátku velmi bolelo
  • jsem v absolutní integritě, díky čemuž jsem pro ostatní uvěřitelná (dělám to, co učím a čím se snažím inspirovat vás)
  • cítím radost, lehkost a harmonii uvnitř sebe bezpodmínečně

Právě před dvěma lety jsem si nastavila vizi, že chci být absolutně bez limitů, sama sebou a autentická. Ani jsem netušila, co za záměr to vysílám do vesmíru, ale můžu vám říct, že ta cesta stála za to. Ano, odešlo spousta lidí z mého života, se spoustou lidí jsem si přestala rozumět, ale také jsem získala spoustu nových lidí, se kterými jsem v souladu, a vzájemně se chápeme a podporujeme.

Nemůžete se zavděčit všem, nikdy. A je to tak naprosto v pořádku. Čím víc budete sami sebou a dovolíte si tak se i projevovat, tím dřív a rychleji se váš život začne dávat do pořádku a do rovnováhy, což znamená, že budete brzy zažívat větší radost, vděčnost a pocit svobody a harmonie. Což se bude odrážet i ve vašem vnějším světem.

Ano, otřese to všemi základy vašeho života, bude to bolestivá (ale jaká změna a transformace není) cesta plná nástrah a překážek, ale když se to staré úplně zboří, začne se stavět to nové. To, co je s vámi v absolutním souladu.

Přestaňte být hodné holčičky a hodní chlapečkové. 

Osvoboďte vaši duši z iluze strachu a limitů a dovolte si ji konečně projevit.

Buďte v integritě – dělejte, co říkáte, říkejte, co si myslíte a cítíte. Pouze takhle budete doopravdy důvěryhodní.

Dovolte sobě, aby vás opustili lidé, kteří vám nerozumí, a kteří s vámi nejsou v souladu. 

Respektujte jinakost ostatních lidí, ale zejména respektujte sami sebe.

Pokud už vás nebaví být hodné holčičky a chlapečkové, a toužíte stát se autentickými, ráda vám s tím pomohu skrze duchovní terapii. Váš termín si můžete zvolit zde.

Jestliže vás zajímá detailní rozbor toho, co ve mně (a v mých rodových liních) způsobovalo to, že jsem nedokázala být sama sebou, často jsem dovolovala lidem překračovat mé hranice a přitahovala jsem si do života muže, kteří si mně nevážili, napište mi do komentáře. „Mám zájem o pokračování článku.“

Díky za čtení a doufám, že vás článek alespoň trochu inspiroval.

Pomůžu ti transformovat dary a talenty tvé duše v prosperující podnikání. Naučím tě pochopit energetiku prodeje, nastolit soulad s tvými ideálními klienty a rozpustit v tobě všechny negativní vzorce a strachy, které ti v tom brání.
Komentáře